Promarněná příležitost

Přinášíme Vám článek Ing. Jana Nečase, předsedy OO ANO Blansko, který vyšel ve čtrnáctideníku Monitor dne 28.ledna 2018.

Nezbývalo než zatleskat vedení města Blanska, když v roce 2014 rozhodlo o zbourání reliktu socialismu hyzdícím centrum města Blanska – hotelu Dukla. Možná se pro tento krok mohlo vedení města rozhodnout dříve, hned poté, co v roce 2011 za 30 milionů korun hotel město zakoupilo, možná se radnice nemusela alibisticky ptát obyvatel v referendu, nicméně rozhodně to byl krok správným směrem, který mohl nastartovat rozvoj centra města.

Bohužel pouze mohl, neboť další kroky vedení města už nelze sledovat jinak než s údivem a zděšením. Předpokládané náklady na demolici se odhadovaly na 10 miliónů korun. Podle starosty se měly úpravy prostoru, uvolněného zbouraným hotelem Dukla, později doladit s architekty. Než se najde nejlepší řešení, měl na jeho místě stát dočasně malý parčík.

A realita? Místo toho, aby vedení města například vypsalo architektonickou soutěž, zadalo úkol jedinému dvornímu architektovi, který nachystal dvě nepříliš dokonalé, navíc téměř stejné varianty úpravy prostoru po hotelu Dukla.  Město tak promarnilo historickou a jedinečnou šanci upravit centrum města jako celek, například posunutím silnice a protažením pěší zóny třeba až k možnému budoucímu vstupu do zámku. Mohly se samozřejmě objevit i další zajímavé možnosti, které by vzešly z otevřené soutěže mezi architekty. Kdyby se ovšem konala.

Stesky vedení města na to, že se ankety o výběru konečné varianty ze dvou předložených řešení zúčastnilo málo lidí, jsou úplně liché – pokud není z čeho vybírat, není divu, že jsou obyvatelé Blanska zdrženliví. Stejný důvod měla i nízká účast lidí na veřejné diskusi k tomuto tématu v městském kině.

Výsledkem toho všeho je, že v centru města zůstává velká betonová relikvie, která rozhodně nespojuje obě náměstí a pěší zónu, jak radnice původně slibovala. Povznesme se nad to, že přes řadu proklamací o termínu dokončení není toto sporné dílo ještě stále hotovo (původně měly být práce ukončeny v listopadu 2016!!!). Mnohem palčivější je otázka, zda bude parčík skutečně vhodným místem pro odpočinek a relaxaci. Zatím tomu nic nenasvědčuje. Místo pro sezení podél Rožmitálovy ulice je trefně zváno „autobusovou zastávkou“ (kde by snad v budoucnu měla vyrůst kavárna). Chybí zde totiž zastínění proti slunci či dešti a ani další prvky nevzbuzují příliš nadšení. Betonovému parku navíc vévodí železná krychle, která se snad někdy v budoucnu stane nezastřešeným podiem, teď ale prostoru na kráse rozhodně nepřidává. Samostatnou otázkou je využití vnitřních prostor, jejichž rekonstrukce také vyjde na nemalou částku a je otázkou, zda město vůbec kdy najde vhodného nájemce.

Věci bohužel došly tak daleko, že teď už nezbývá než si povzdechnout nad tím, jak vedení města prohospodařilo jedinečnou možnost úpravy centra města, jež by si něco takového jistě zasloužilo. Možná chtělo vedení města, aby po něm zůstal v Blansku nějaký výrazný pomník. Koneckonců, stejně se chovaly i předchozí vedení města, připomeňme namátkou brownfield po ADASTU (jenž sice nebyl majetkem města, nicméně vedení města rezignovalo na to, aby místo nevzhledného  průmyslového areálu, jenž rozděluje střed města na dvě části, vyrostla obchodně-bytová část, jenž by do středu města zapadla), výšková budova, která získala právem pochybný primát největšího billboardu v Česku apod. V takovém případě se to blanenské radnici stoprocentně povedlo. A městskou kasu to stálo pakatel - padesát milionů korun.                    

      Ing. Jan Nečas

30. 1. 2018